Pařanstvo ctěné, vltavou křtěné, pokračujeme v digitální archeologii. Zašel jsem tuhle do svého soukromého archivu a zavřel se do kotelny v suterénu. Mám tam akvárko s pravou mořskou vodou a v ní chovám jednu speciální ústřici. Pořídil jsem si ji pro případ, že bych snad náhodou nestíhal vydávat jednu hru týdně, aby čas od času vydala nějakou tu perlu z archivu. Pošimral jsem ji a skutečně se něco urodilo.

Nedávno jsem vydal port legendární hry Sokoban, kterou v roce 1996 vytvořil Marek Susčík a Petr Klim. Tentokrát se noříme ještě hlouběji do minulosti, a sice do roku 1994, kdy se objevila a po disketách rozšířila prazvláštní humoristická povídka nazvaná Je středa. V mém širokém okolí se jí ovšem familiérně přezdívalo Jestreda, protože jsme ji všichni měli na disketě v souboru jestreda.bas. Autor Josef Záruba se nechal volně inspirovat jakýmsi dílkem lidové slovesnosti, které se v angličtině překvapivě jmenovalo It's Wednesday. Předlohu sepsal, neznámo kdo, neznámo kdy, pro počítače Macintosh.

Nebyla to jen povídka, ale na svou dobu pestrá, řekněme, prezentace. Spouštělo se to v Překladači BASICu, ale hra v pravém slova smyslu to nebyla, protože se od vás neočekávala žádná interakce. Stačilo se uvelebit v oblíbeném křesle a poslouchat příběh, vyprávěný Eurečiným hlasem. Autor šikovně využíval možnosti přizpůsobení hlasového výstupu v zájmu oživení vyprávění. Vytvářel praštěné zvuky pro dokreslení komičnosti příběhu a různě měnil výšku hlasu, aby znázornil přímou řeč jednotlivých postav nebo oddělil postavy od vypravěče. Mezi jednotlivými úseky povídky také vkládal dramatické pauzy.

Je záhadou, proč si autor dával takovou práci a sepisoval povídku zrovna v BASICu. Úplně stejných kravinek s hlasem Eureky by mohl docílit i v obyčejném Textovém procesoru. Na Eurece totiž fungovaly kouzelné značky, které dokázaly nastavovat různé parametry hlasu a řeči, vytvářet tóny, cvakavé zvuky nebo pomlky v řeči. Stačilo je vložit do textu a nechat přečíst hlasovým výstupem. Tady je pár příkladů pro zajímavost:

• Nastav výšku hlasu na 20: !%p20
• Přehraj jedno z 19 cvaknutí: !%c2
• Udělej pomlku v řeči o délce dvou sekund: !%w2000
• Přehraj půlvteřinový tón a1 s barvou jako "tútání" telefonu při odchozím hovoru: !%t440:0:0:0;500;1

Věřím, že většině z vás je tento literární skvost důvěrně známý. Pro ostatní dodávám, že se jedná o nekorektní, přisprostlou kravinku, která měla zřejmě jediný cíl: rozesmát. V pubertálních letech mi Je středa připadala přímo k popukání, pamatuju si, jak jsme s kamarády za dlouhých nudných večerů na intru citovali dlouhé pasáže. Ale i teď, když už jsem drobátko starší, jsem se jednou nebo dvakrát skoro zasmál... potichu. Svěrákovský humor to sice není, ale i Svěrák rád vypráví sprosté vtipy, což sám přiznal v sedmi pádech Honzy Dědka. A ten pán, co napsal tu lyrickou báseň o tom, že první Máj je lásky čas, byl taky pěknej prasák. Jako doklad uvádím citaci z jeho deníků: „Z domova jsem šel teprv zas s Lori domů do Truhlářské ulice. Tam jsem ji pical u okna na stolicích. Křičela, abych přestal. „To bolí! Jesuskotte.“ Když jsem se ptal proč, odpověděla: „Dostal ses hlouběji než obvykle.“ Potom šla na obkročmo a já jsem jí držel šaty.“

Tak už se nestyďte a stáhněte si ten výplod v MP3. Nahrávku pro vás pořídil Luboš Krejča. Jestreda.mp3

Komentáře